Pátek 13. o pár dní (!) déle

5. srpna 2012 v 17:38 |  Mé úvahy a názory
Možná že byste článek "Pátek 13." čekali třeba 13.7., kdy se opravdu konal. Ne během srpnové neděle. Popravdě? Já bych si na to taky nikdy nevsadila ...
Povídačky, pověry, strašidelné historky, ... To všechno k němu neodmyslitelně patří. Já na něj nikdy nevěřila. Za to moje sousedka ano. V onen den si dává pozor, aby vstala pravou nohou napřed. Nikdy nedělá nic riskantního. Nepouští se do náhlých rozhodnutích. Pro jiné je tento den zase naopak jedním z nejštastnějjších v roce. Pouštějí se do vyznání lásky, početí dětí a kdoví čeho ještě :-).
Proč o tom vlastně píšu? Protože můj už takhle zblbnutý život se nějak otočil vrzhůru nohama a na co dneska šáhnu se pokazí. Doslova.
Ještě během klidné soboty jsem si šla asi po jedenáctý lehnout. Byla jsem utahaná a usnula během pár minut. Až v jednu v noci (už v osudnou a odstrašující neděli :D) mě probudilo kručené v břiše. Šla jsem do ledničky, snědla párek s kečupem a spokojeně spala. Do osmi ráno, když mě vzbudila mamka, která dneska pořádá "akci pro známé". Lépe řečeno k nám přijedou její známí, půjdou někam ven a pak budoou grilovat. Její rozčílený křik pocházel z otevřené ledničce, která díky mé návštěvě během noci namrzla, nedala se zavřít a skoro nechladila. Ráno jsem zabila vytíráním kuchyně po odpadajícím ledu. Už během toho jsem zvládla rozbít sklenici okurek.
Když opomenu zakopnutí o plůtek pro našeho psa a rozbití žárovky, můj "štastný" den pokračoval až odpoledne. Vařila jsem si puding (který jsem stihla připálit) a nesla si ho do pokoje k notebooku. Zavolala na mě mamka, já se otočila a rukou rozlila puding přes novou učebnici biologie (ano, přes takovou tu bílou pro středoškoláky, která stojí asi 800korun :D) a svůj notebook. O starých sešitek a ostatních krámech - jako jsou sluchátka - nemluvě. Všechno leželo pod nadvládou vanilkového uvařeného mléka. Snažila jsem se to setřít kapesíčkama. K mému štěstí jsem s první várkou od pudingu zašpiněných kapesníčků spadla a zmatlala si nové tričko.
Za odměnu sem si chtěla vzít babiččin štrůdl s jabkama. Jen co jsem si kousla, všechna jablka vypadla na podlahu. Jen co jsem to setřela, chtěla jsem si vyčistit zuby - mám rovnátka a kousat do něčeho znamená mít celou pusu označkovanou daným jídlem. Nechtěla jsem pokoušet osud - takže triko od pudingu jsem si sundala a kvůli hrozící pastě jsem si čistila zuby jen v podprsence. Ale mě se osud nikdy na nic neptá, takže zrovna v té době přišel do koupelny jeden z hostů mých rodičů. Nebylo by to tak hrozný, kdybych si zrovna neprohlížela malé špíčky na břichu.
Už je půl sedmý, tak doufám, že nic horšího než soused očumující mé nahé tělo mě potkat nemůže.

A jak vypadal váš nejhorší den?
 

Jedno znamení, osudný okamžik a děkování po celý život

4. srpna 2012 v 21:55 |  Ostatní
Následující povídka je stvoření mé mysli a duši. Nepopisuje žádné skutečné události. Popřípadná podobnost je zcela náhodná.

Jako každý den vzala mamka mě, tehdy desetiletou Natálku, a mojí o tři roky mladší sestru Hanku na procházku. Se sestrou jsme pobíhaly přes pole, skákaly přes řeky, hrály na babu, naa čarodějky, ... Zkrátka si užívaly slunečného letního dne. Sem tam se k nám nachomýtl náš pes Alík. Jack Russel teriér je známý svojí hyperaktivitou, o Alíkovi se to moc říct nemohlo. Pobíhal kolem nás prvních pět minut a pak se stulil k mamince, která si četla knihu na lavičce.
Celé uřícené jsme přišly do našeho domku. Miluju ho. Vždycky jsem toužila mít okna k silnici, za kterou se kýmacely ohromité stromy parku. Milovala jsem mihotavé paprsky, které se každé ráno snažily dostat skr husté listí líp a kaštanů. Na žluté omítce se promítly naše stíny a mi proklouzly do kuchyně vedle pokojíčku. U tvarohových buchet jsem si znovu a znovu vychutnávala ten pohled do houštin okolo obrovitých kmenů skoro stoletých stromů. Po svačině jsem vzala sestru a uháněla s ní jako o závod do parku. Hrály jsme si na prolízačkách a pak hrály na "Hloupou kuchtu buchtu". Tuhle hru jsem milovala. Přesto jsme jí musely zakončit bez výherce, protože na stole na nás čekala večeře. K ní už přijel i tatínek z práce, takže jsme si v klidu mohli všichni vychutnat kuře s rýží.
"Rychle do koupelny, vyčistit zuby jako velká holka a jít spát." tak zněla slova mojí maminky, když nás chtěla vykoupat, zatímco si ve vedlejší místnosti taťka pouštěl film. Tak jsme se z županů dosoukaly do pyžam, rodičům daly pusu na dobrou noc a ulehly do postele.
Zatímco Hanka už podřimovala, já nemohla usnout. Nemohla. Něco mě tížilo. I když jsem chtěl zavřít oči, nemohla jsem. Na digitálních hodinách se ukázalo pár minut po půl jedenácté. Já přesto nemohla usnout. Něco uvnitř mě mi nedovolilo zamhouřit oči. Navíc na mě v jednom kuse křičelo, ať popadnu sestru, Alíka z kuchyně a utíkám za rodiči do obýváku. Po pár minutách mě až začaly pálit paty. Rychle jsem vyběhla a se slzama v očích popadla spící sestru. Hladila jsem ji, odhodila deku a zkoušela propudit. Nakonec otevřela oči a já ji dotlačila ven. Paty mě pálily čím dál víc a něco ve mě mě svíralo. Alíka jsem vyhodila z pelíšku a běžela se s Hankou schovt k rodičům. Mamka na mě nevěřícně koukala a snažila se mě dopravit zpět do postele. Já byla jako v amoku. Nechtěla jsem se hnout a křičela na všechny strany, že do kuchyně ani pokoje nikdo nesmí.
Po pár desítek vteřin všichni pochopily proč. Najednou se ozvala šílená rána. Hanka začala křičet, mamka se strachovala a táta chytl štěkajícího Alíka. Jen já zůstala v klidu a pocitem úlevy se trochu pousmála. Palčivá bolest v mých patách přestala. Stejně jako ten svírající pocit v mém těle. Konečně jsem se uvolnila.
Než jsem se vzpamatovala, běžel se táta podívat, co se děje. Po policejním vyšetření se objasnily všechny nejistoty. Opilý řidič narazil v plné rychlosti do našeho domu. Moje postel - i postel mé sestry -, kde jsem v tu dobu měly pokojně spát, ležela v troskách. Stejně jako polovina kuchyně. Spát v té době u sebe v pokoj, jak jsme byli každodenně zvyklé, už bychom tu nejspíš nebyly. Nevím, jaká síla mě v tu dobu pomátla, ale jsem jí nesmírně vděčná.

16 a těhotná

3. srpna 2012 v 13:52 |  Mé úvahy a názory
Pro ty, který zaskočil titulek ... já nejsem těhotná a ani to v nejbližší době nemám v plánu (řekněme, že jako 90% lidí pomýšlím na dítě nejdřív po vysoký :-). Pořád je tu ale těch zbývajících 10% lidí ...
Děti. Mám je ráda. Hlavně ty, kteří jen leží v kočárku, chtějí krmit z lahvičky a zabavíte je stylem: "Ty si se dneska tak napapal" :D. Batolátka a školáci už jsou jiný kafe. Pořád někam utíkají a chtějí si neustále hrát. Přesto jsem ráda, když za námi zavítá moje šestiletá sestřenice a já si s ní můžu zavzpomínat na to, jak ráda jsem babičce trhala květy a vařila z nich knedlo, vepřo, zelo :-).
Sama se na dítě moc těším, i když dřív, než za deset let ho snad neodrodím :-). O to víc mě děsí moje vrstevnice, které se promenádují s velkým bříškem po školních chodbách. Podobně to má i sousedka mojí tety, s kterou se občas bavím "přes plot" :D. Je jí 18 a má dvouleté dítě. Sama přiznává, že v 16ti si nepředtsavila všechny okolnosti. Viděla to jednoduše - bude chodit do školy, miminko jí pohlídá babička a pak ho uspí ukolébavkou. Realita? Babička není nejmladší a dítěti musí platit chůvu, na kterou musí každý odpoledne vydělávat. Dítě povyrostlo, nemá čas na školu a sotva se v noci vyspí. Batole má sce ráda, ale rozhodnutí by teď asi zvážila líp. Hlavně proto, že vysoká je pro ní už nereálná (ona ani její rodiče nemají stovky tisíc na kontě, musí pracovat a starat se o dítě).
Ať už plánovaně, neplánovaně nebo prostě jednou blbou nocí, stát se to teoreticky může komukoli. Možná se tiv hlavě objeví věta: "Já si dám pozor, mě se to stát nemůže!" Praskne kondom, zapomenete ho nasadit, selže antikoncepce (vlivem atibiotik, ...) je to tady.
Co dál? Potrat - zabíjení, hnusení. Ani naše škola nebyla vyjímkou kampaně proti potratům. Zkrvavené a nechutné bilbordy zdobily ulici před vchodem. Bojovníci proti zabíjení nenarozených, jak jim čas od času někdo řekne, ale nepočítají s tím, že dítě taky může být nehctěné (např. ze znásilnění), že náctiletá holka nemá tolik peněz a hlavně času na to, aby se starala a dítě. Navíc jí většinou zablokuje budoucnost (jestli nemá na chůvu, ...). Zkrátka - velkou roli hrajou peníze. Jako vždy.
Ideální je, když si můžeš promluvit s rodiči. Jestli ti se chovají jako cizí, zajdi do poradny, porad se s gynekologem. Nikdy není pozdě a sněkým mluvit musíš.
Nechci se stavět jen na jednu možnost. Takže, co když řekneš ano? Ve škole dostaneš po porodu zhruba měsíc (až dva) volno. V téhle době se stejně musíš pořád učit a podle typu školy chodit na testy. Jsou i sytuace, když můžeš zažádat i o individuál. Musíš zvážit i to, že miminko není pořád malé a nezmizí po pár letech (je to přehnané, ale pravdivé :-). Začne chodit do školky, musíš mu kupovat věci, ve škole s ním psát úkoly a zapomenout na polovinu svých kroužků a zábav, na teré si byla zvyklá. Ideální je, když je třeba babička v důchodu, mamka na mateřské,...zkrátka když ti s dítětem může někdo pomoct. Zkusit můžeš i azylové domy.
Jestli váháš, vem si papír. Ten rozděl na dvě půlky, na jednu napiš "proč ano" a na druhou "proč ne". Je trošku pochybné rozhodovat se podle papíru, ale líp uvidíš svoje možnosti. Jestli "ne" výrazně převažuje, zatímco "anoL zeje prázdnotou, máš první vodítko a ponechání si miminka ještě zvaž.
Je jansé, že po potratu se budeš cítit zle. Není to lehké rozloučit se s dítětem. Je tu možnost, že pak nebudeš moct mít děti, ale s dnešní technikou a pokročilou medicínou je minimální.

Nejsem odborník, nechci ze sebe dělat všeználka. Jen vyjádřit svůj názor (lépe řečeno). Kdyby se mi na bílé tyčince objevily červené prožky hlásající "pozitivní", leč nerada, asi bych volila možnost potratu. Bydlím v bytě a chci se vyhrabat z maloměsta. A halvně - naši by mě asi přerazili.
 


Střípky z pravého léta

30. července 2012 v 23:03 |  Mé úvahy a názory
Léto. Neznala jsem, neznám a snad ani nikdy nepoznám člověka, který se na dva měsíce nic nedělání netěší.

Uznávám, že nicnedělání je docela širokej pojem. Spousta mých spolužáků a kamarádů má přes léto brigádu. Kluci jsou třeba na lešení, sekají dřevo a někdo, třeba jako já, si občas chodí zaplet :-). Další si na oplátku lehnout k bazénu (vlepšim k moři) a celý prázdniny se odsud nehnout. Pár lidí jezdí a výlety, jiní za příbuznými a nebo chodí aspon na krátké výlety. Zbytek? Tráví asi tak 12hodin denně zavřený doma s počítačem. Zbylých dvanáct hodin se rozdělí mezi jídlo, záchod a spánek :D. Tak na počítač jsme se těch 10 měsíců šprtání do školy těšili?
"Ne!" křiří moje hlasivky, co jim plíce stačí. I přes pár deštivých dnů se přece pořád dá dělat spousta zábavných věcí. Přátelé. Koupaliště. Grilování. Což mi připomíná mojí sobotní akci. Hromada příbuzných, spousta pití a nespočet jídla. Jestli nepatří tvoji příbuzní mezi nejlepší druh zábavy, pozvi jednou kamarády. Tak či tak, voňavé maso (které jsem bohužel nestihla vyfotit :D), propečené kuře nebo krvavý biftek. K tomu zeleninový špízy a máš super jídlo. Maso jednoduše zalej olejem, který prosyp nejlépe grilovacím kořením, popř. osol. U zeleniny postupuj úplně stejně, jen můžeš dát třeba olivový olej. Na špejli jednoduše navleš třeba plátky cukety, kukuřice, žampióny, rajčata, cibuli, papriku, ... Pro lepší efekt můžeš propíkající špízy chvíli před koncem posypat sýrem. A jestli máš ráda maso, klidně ho připíchni k zelenině.
Co se dá dělat, prázdniny nejsou jen o jídle. Jednou začas bys proto měla vyrazit někam ven. Co třeba alespon krátká procházka se psem? Nebudu lhát, já se taky dlouho nevyhrabala za plot zahrady. Díky mé mladší sestřenici, která k nám včera přijela, jsem se přeci jen přemohla a vyrazila ven. A vůbec toho nelituju :-)! Poprvé po asi tříletý pauze jsem si zase upletla věnec z kytek. Pampelišky mi sice odkvetly, ale o všemožné plevely, luční kvítí a vyoské trávy nebyla nouze. Stejně tak jsem neodolala její roztomilé tvářičce a několikrát si jí vyfotila (až budu mít náladu a její svolení k zvěřejnění - ted spí :-), tak jí sem určitě dám :-).
Už chápeš, že venku je pořád co dělat a je to daleko lepší než zoufalé pohledy na fotky tvého idola? :D
P.S. Na jedný fotce se mi tam objevil i kousek mého úsměvu. Tak se moc neděste :D



Teorie jednoho dne

29. července 2012 v 15:49 |  Mé úvahy a názory
Byly asi tři hodiny ráno. Seděla jsem s kamarádkou na posteli a povídala si s ní úplně o všem. Proč taky ne, když předtím jsme byli asi do jedný na festivalu a po velké dávce freppe jsme nemohli usnout. V malém proudu světla lampy jsme si vyhrnuly trička a koukali se na svojí menší pneumatičku kolem bříška. "Tak a dost!" zaznělo z nás obouch naráz a vážá chvíle opět skončila :-).

Přesto jsme přišly na docela fajn věc. Začneme chodit do posilovny, kde budeme hodinu makat, abychom měli pevná bříška a hezkej zadek. V překladu řečeno - naše první hodina určitě začne tak, že na stroji na břicho budem posilovat ruce a po pěti minutách se celý zpocený a červený odkoulíme do sprch.
Nicméně máme obě jedno velké mínus. Naše bříšk mají rádi jídlo :-). Kupříkladu já, kdybych nesportovala, tak vypadám jako velký dvojík panáčka Michelin. Jen tak pro příklad moje jídlo během soboty (a půlky noci na něděli :-). Ráno jsme začala babiččinou bublaninou. Dopoledne plné příprav na jízdu ke kamarádce jsem zakončila pořádnou dávkou jahodového nákypu se skořicí. Po příjezdu ke kamarádce jsme zaskočili do sámošky a nakoupily si spoustu čokolády, ovocnýho piva, sušenek a dalších kalorických mňamek. Na koupališti jsme spořádali každá 4 bramboráčky (jeden o poloměru 5cm) a jeden velkej bramborák s kečupem a sýrem. Díky její mamce jsme do sebe dostali ještě banán s nutelou a kupodivu i smetanový hermelín s touhle čokoládovou směsí (chutná to celkem dobře :-). Na festivalu jsme do sebe dostali 2 palačinky se skořicovým cukrem, frappe a koktejl. Doma jsme zbouchly dva rohlíky se šunkou a pizzu. Pak sebou plácly na postel a dostva se hly.
Naše přežraná břicha nás přivedly na skvělou myšlenku - neboli teorii jednoho dne. Je to stejný jako s alkoholem. Když má člověk pořádnou kocovinu, že celý ráno stráví na záchodě a sotva si vzpomene na to, kam předešlý den šel, taky se mu delší dobu do chlastu nechce. Takže nás jednoduše napadl den, kdy se najíme. Ne, že bychom zbytek měsíce přibyly do skupiny anorektiček, ale budeme jíst zdravě. A pak strávíme jednu sobotu tím, že budeme jíst všechno, po čem se tloustne, kazí pleť a tak dál. Neříkám, že to je zdravé, ale je to lepší než každý den půlku tabulky čokolády a ani si neužijem mlsání bez vinny! :-)

Mezinárodní milování

27. července 2012 v 11:09 |  Mé úvahy a názory
Je čtvrtek, asi čtyři hodiny ráno a já se svou rodinou rychlou chůzí přecházím po pražském letišti a snažím se najít alespoň jeden otevřený krámek. McDonald´s mě už zklamal, Billa je moc daleko, takže naštěstí v děčím za záchranu malé "restauraci" Subway. Kdybych v té době, kdy jsem si kousla do bagety s krůtí šunkou, sýrem, zeleninou a pořádnou dávkou omáčky věděla, co mě za pár dní potká, místo kousků zákusku v podobě borůvkové muffiny by můj žaludek zaplnily stovky zamilovaných motýlků :-).
Do Bulharska - na Sluneční pobřeží - jsme přijeli i přes menší zpoždění v podobě atentátu (ti všímavější určitě vědí, že ve středu okolo čtvrté hodiny (?) byl spáchan atentát na izraelské turisty) v pořádku a hned se ubytovali. Po báječném obědě jsme vyrazili na pláž, kde jsme během chvilky usnuli. Takže na plážový volejbal pořádaný animačním týmem, na který jsme chtěly se sestrou jít, jsme zkrátka nedorazily. V pátek byl kvůli volnu zrušen a já odehrála svůj první zápas v sobotu.
Právě tam jsme poznala smějícího se 16ti letého Belgičana. Pro mě z neznámého důvodu jsem se mu vyhýbala až do dalšího utkání v neděli. Díky mému štěstí ten den odjel. Ještě mi ale stačil dát číslo, jméno na Facebooku a pusu na rozloučenou :-)*.
I když jsem velké romantické dobrodrůžo nezažila, byl to nejkrásnější zážitek. A hned, jak jsem přijela, se mi přes Facebook ozval :-). Jediný problém? Dělí nás od sebe asi 900km!
Jsou na tom i hůř. Ten můj je aspon z Evropy. Láska na dovolený je úžasná. Jediným problém (řekněme, že většina rodičů zkrátka nevidí ráda své dětičky v obležení cizích lidí, natož ještě nějakých kluků! :D) jsou rodiče, vzdálenost a délka dovolené. I přesto si to můžeš parádně užít. Pamatuj jen na pravidla, která bys měla hlavně kvůli tvojí bezpečnosti dodržovat: *řekni rodičům/kamarádům/hotelu, kam jdeš, s kým jdeš a kdy asi plánuješ návrat
*nesděluj hned novému objevu citlivé údaje (adresa, hotel, číslo pokoje, ...)
*ze začátku nechod s danou osobou ven pozdě večer, na neznámá místa nebo k němu domů!
Zkrátka a jednoduše se chovej opatrně. Výhodou je, že jsi v cizí zemi, nikdo tě nezná a lidi proti tobě nemusí mít žádné předsudky, takže se můžeš ukázat v tom nejlepším světle :-). I když vypadá všechno hrozně hezky, černý mráček se občas přeci jen objeví. Je známo několik případů, kdy se láska z cizí země najednou objevila před tvým barákem. Kdy Egyťan vylákal holku na svatební cestě, aby s ním žila v jeho vesničce, kde měl syna a manželku. Z vesnice plné drog a hrozných rituálů se vrátila až po několikaletým boji (o tom jsem viděla film, bohužel mi můj chytrý mozek zablokoval zapamatování si jeho názvu). V jiných případech zase muž z bohaté milenky vylákal mraky peněz.
Jednoudše řečeno: užij si svou dovolenou, jsme mladí a můžeme si užívat, ale i chybovat. Takže oparnost především :-).
Seznámila si se někdy s někým v cizině? Mělo to pokračování, nebo všechno skončilo tak jak začalo - rychle, krásně, náhle?


Na konec horizontu a ještě dál!

19. července 2012 v 6:00 |  Mé úvahy a názory
A je to tu! Adminka této stránky konečně vzlítá!

Jestli jde všechno podle plánu, vstávala jsem dneska už někdy v jednu, abych dobalila poslední krámy a vyrazila ve dvě se směrem Praha-Ruzyně. Tedy možná Praha-Letiště Václava Havla, jak nějaký inteligent vymyslel.
Letadlo se ze země má zvednout v pět ráno, a abychom stihli hodinovou cestu po dálnici s rezervu, vyrýžíme už ve dvě. Dobalit věci, umýt vlasy, oholit nohy (co si budem povídat, je hnusně, nosí se tepláky a chloupky rostou jedna báseň :D) hlavně - přednastavit články.
Takže, teď si celý týden nikdo neepřečte vaše komentáře, přesto si je ráda příští pátek zase pročtu. Pokusím se přednastavit pár článků - snad stihnu ještě pár kousků napsat.
Každopádně, v Bulharsku, kam se vyprávím se svou rodinou :-), si nastavím foťák a každou volnou chvíli budu fotit. Můžete se tedy těšit na poznání nových koutů Bulharska (a možná přidám fotky i z dalších dovolených :-).
Zatím ahoj, nebo jak bych řekla svoje motto výprav, kdybych kromě španělštiny, angličtiny, matěřké češtiny a sousední němčiny uměla také bulharsky - В края на хоризонта и отвъд!

Štěstí se (ne)dá koupit

18. července 2012 v 9:44 |  Mé úvahy a názory
Spoustu lidí trvdí, že štěstí se nedá koupit. Přátelé, rodina, úsměv, ... to jsou věci, které si člověk zaslouží díky přátelům a lásce, nikoliv díky penězům.

Podle "staré teorie". Jasně že to jde. A jednoduše. Je prokázané, že je na světě několik věcí, které ten úsměv člověku vykouzlí. A nemyslim věci za několik lidí.
Stačí si dopřát to, co ti udělá radost. Nakupování. Masáž. Štěně olizující tvůj obličej :-). Oblíbeý film. Cokoliv, co tě baví. Vyraž si na diskotéku. Poslechni si oblíbený písičky. Nebo konečně běž do kina a kup si, na co máš chuť, i když tam kelímek coly stojí 70korun.


A co vyklouzí na tváři úsměv tobě?

Když je hnusný počasí ..

17. července 2012 v 14:03 |  Tipy&Triky
I když prázdniny začaly s hezkými 35°C, postupem času se ám to zhoršilo a předpovědi meterologů, že červenec bude ve znamení tropů, se rozplynula. Ve velkém teple se vždycky najde zábava - voda, voda a vodní meloun :-). Ale v deštivým a chladným podnebí se toho moc nenadělá.

Hry
Že už si dlouho nehrála svoje hry z dětství? Je na ně nejlepší čas. I když ti už není osm let, je to super zábava (pokud to nehraješ každý den s malým stvořením, který neumí prohrávat :D). Takže odhrň pavučiny a podívej se po Monopolech, Člověče nezlob se, Twisteru, kartách. Zapoj mladší příbuzné nebo kohokoliv v rodině. Na Vánoce (když jsme je dostali) jsme Monopoli hráli skoro celý večer :). Jediným problémem se stává další člověk, s kterým si to můeš zahrát.

Filmy
V hnusným počasí se toho moc nenadělá, takže skvělý čas k tomu si prohlídnou nové filmy. Jestli nepřekypuješ velkou zásobou dvd, můžeš použít internetové stahovače (např. ulozto.cz). A aby sis vykouzlila úsměv na tváři v těch škaredých dnech, pusť si komedii: Zkus mě rozesmát, Eurotrip, Pravá blondýnka, Jak ztratit kluka v 10ti dnech, Kamarád taky rád, Marley a já, Pařba ve vegas, Pařba v Bankoku, Mejdan v Las Vegas, Prci, prci, prcičky, Super náhradník, Muži v naději, Zkažená úča, ... :-). Jestli si chceš pobrečet, zkoukni Titanic a pro napětí si stáhni Muže v černém 3.

Škola
Vím, že tohle slovo neslyšíš ráda (ostatně jako já :D). Ale copak si nemůžeš něco zopakovat, kor když je venku tak hnusně? Zkus si třeba vyluštit pár sudoků, zopakovat nepravidelná slovesa, látku, kterou budete dál probírat v novém roce. Nebo si zkus jen zopakovat jazyk díváním na seriál v angličtině. Vřele doporučuju How I Met Your Mother nebo The Big Bang Theory.

Tvoření
Už dlouho si odkládala napsání knížky? Upletení náramků? Uklizení pokoje? Máš ideální příležitost. Dej dokupy seznam potřeb a splň je všechny. Upleť náramky přátelství, pak si ukliď pokojík a jako odměnu vem sebe a kamarádku třeba do kina.

Čtení
Další užitečná činnost. Přečti si kousek povinné četby nebo zkus něco pro zábavu. Z povinného čtení tě může zaujmout třeba Farma zvířat (Orwell), Obraz Doriana Graye (Wilde), R.U.R. (Čapek),... Seznam zábavné četby máš určitě ve své hlavě sama. Ale já si třeba se svojí sestrou vždycky ráda přečtu Harryho Pottera, Podzemí, knihy od Lenky Lanzové (některé ale nemůžu vystát).

A čím se při nepřízni počasí bavíš ty? :-)

Vyraž do přírody!

15. července 2012 v 14:24 |  Mé úvahy a názory
Počsí nám přeje, čas se taky chvílema hromadí a tak nevidím jediný důvod, proč nevyrazit někam do přírody. Nemusíš navštívit nejvzdálenější krajiny, zahraničí nebo si vyjet několik desítek kilometrů daleko. Stačí sednout s kamarádkou nebo rodinou třeba na vlak a vyrazit :-).
Rakousko, Norsko, Švédsko, ... všechny tyto země mají božskou a zachovalou přírodu, ale jestli nemáš peníze nazbyt, zamiř do okolí. V přírodě si skkvěle odpočineš, uvolníš mozek, získáš enegrii. Strávit tím můžeš třeba jen dvě hodiny a přesto uvidíš, jakou energii ti příroda naoplázku dá :-). A věř, že je to daleko lepší než vyprahlá města. Jen si nezapomen sprej proti klíštatům (jsou zákeřný :-), mobil (kvůli kontaktu) a dobrou náladuc :).











Kam dál