Jak to dělali bratři v pravěku aneb dny klidu

22. června 2012 v 14:08 |  Mé úvahy a názory

Přes úmornou geologii jsme se v biologii dostali k ekologii. Když pominu správné třídění odpadnu a přejdu až k šetření naší planety, dostali jsme s kamarádkou nápad. Během poslouchání výkladu a o tom, jak prospěšné je pro nás i naši mateřskou zemi se někdy místo ježdění autubusu projít, se na původní otázku o dalším způsobu šetření planety ozval spolužák s tím, že nesmíme svítit. Přidal k tomu i to, že právě kvůli tomu bychom měli vypnout energii a vynechat prezentaci o výfukových plynech, ale to je teď trošku nepodstatné.

Nás zaujalo to o světle. Vždyť právě podle elektromagnetického vlnění se dřív řídil lidský život. Takřka neexistovalo vstávání ve čtyři, jak je v současné době někdo zvyklý. Žádné chození spát až o půl druhé ráno. Všechno řídili světelné částice. A tak nás napadlo zkusit si víkend bez světla. Příležitost se naskytla hned další den, kdy se ve škole opravoval vodovod a od pátku až do pondělí jsme měli volno. Moje rodiče jsme poslali se setrou navštívit babičku s dědou, takže byt jsme měli.

Vypnout sporák, počítač a další elektroniku, nakoupit čerstvé suroviny, sehnat něco, v čem se dá rozdělat oheň. Splněno. Ve čtvrtek se ke mně nastěhovala kamarádka a po přípravách jsme skočily do pelechu úplnně vyčerpané.

Vzbudily jsme se v půl jedenácté. Obě jsme spáči a bez budíku s melodií kokrhajícího kohouta jsme neměli důvod vstát. Po neúspěšné snaže rozdělat ohínek urostřed obýváku o dva kameny jsme se spokojili s rohlíkem a čistou vodou (šťávu přeci dřív taky neměli!). Den ubíhal neskutečně pomalu. Hned ráno jsme dle pravidel našeho nového života vypnuli hodiny, takže každá minuta se nám zdála jako hodina. Nebo to byla hodina?

Po dlouhé snaze jsme nakonec plápolající plamínky udržely při životě a k obědu si dali vajíčka. Karty, kreslení a vtipy nás po chvíli omrzely a už jsme mluvily jen z nutnosti. Spořádali jsme dva pytlíčky ořechů, k večeři si daly zeleninový salát namísto hezky propečeného kuřete, jak bývá zvykem, a po teplé sprše jsme šli na kutě. Aniž bychom věděli, kolik hodin vůbec bylo.

Člověk si to ani neuvědomuje, ale je na čas šíleně fixovaný. A díky tomu šíleně ve stresu. "Stihnu vlak?" "Už musím vstávat?" "Kolik mám ješět času?" Byl by bez něj na světě asi zmatek, ale taky se bez něho dalo žít. A lidé to docela dost zvládali. Stačil kohout jako buzení a soumrak jako povel ke spaní.

Sobota. Probudily nás paprsky sluníčka mířící na náš obličej. Vypsali jsme se opět do růžova:-). Trochu ve stresu z toho, že vůbec nemáme pojem o tom, jestli jsme třeba nezaspaly oběd, jsme šli sníst jogurt s ovocem. Na jednu stranu to působilo opravdu děsuplně nemít páru o nčem, o čem jsme se učily už v dětství, ale na druhou stranu to bylo neuvěřitelně uvolňující. Na osvěžení jsme skočily do bazénu a nacpaly se jablky se stromů. Večer utekl stejně pomalu, jako včera a mi usnuli při počítání oveček.

Poslední den. Mezi naše aktivity stále patřilo čtení knížek, tancování na písničky, které jsme si sami zpívali a skládání puzzle. Už to nebylo ani tak strašné, ba naopak, začaly jsme si zvykat a užívat té volnosti. Našly jsme si vlastní zábavu, vlastní, a jednodušší, recepty na vaření a tak odpočatá jsem se necítila už hodně dlouho. Bez stresu zmizela kamarádce i část akné a oboum se nás docela projasnila pleť. Nikdy předtím bych nevěřila, co všechno způsobí tři dny klidu. Doufám, že si to během prázdnin zopakujem a doporučuju to každému. Je fakt milé zažít své tři (doufám, že o prázdninách dáme těch dnů víc, klidně pod stanem! :)dny ticha, klidu a nebýt rušena elektrikou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nejenfoto nejenfoto | Web | 22. června 2012 v 16:28 | Reagovat

Budík který kokrhá mě fakt dostal :-D
Pěkný článek. Koukám, že jste si to fakt užily...
Dík za návštěvku. :-))

2 Dalliance Dalliance | Web | 22. června 2012 v 20:16 | Reagovat

:D návrat k přírodě :D
joo užily :D i když bylo pár chvíli krize, vřele doporuuju! :)
není zač ;)

3 hogreta hogreta | E-mail | Web | 25. června 2012 v 14:45 | Reagovat

Existuje jedna terapie, tzv. terapie tmou. Nevím sice, kolik to stojí, ale spočívá to v tom, že tě na sedm dní zavřou do zařízeného pokoje a každý den ti terapeut nosí jídlo. Ty tam máš dispozici všechno, co nesvítí (postel, sedačku, činky, posilovací stroje, papíry a tužky - napsat něco můžeš, jen už si to po sobě nepřečteš, ...). Po sedmi dnech ti pomalu začnou pouštět světlo, pak ti nasadí černé brýle a ty můžeš ven. Mně to připadá šílené, ale lidé, co na tom byli, to doporučují a říkají, že to budou dělat pravidelně. Že jak není člověk vázaný na čas, tak že si krásně pročistí hlavu i duši. Vy jste to měly jednodušší v tom, že jste věděly, jestli je den nebo noc, takže jste měly alespoň nějaký pojem o čase, zatímco na té terapii padá i tohle. No uvidím, zní to zaujímavě, třeba to taky někdy zkusím:-D :).

4 veronica veronica | Web | 25. června 2012 v 15:16 | Reagovat

super fotky, co máš za foťák? a nechtěla bys spřátelit blogy, sice tam mám napsáno "blog musíš mít alespon 14 dní", ale ten tvůj se mi líbí :)) napiš

5 Dalliance Dalliance | Web | 25. června 2012 v 15:16 | Reagovat

Wow. O té terapii jsem ani neslyšela :(. Ale zní zajímavě. My jsme jednou byli se třídou na "Neviditelné výstavě" v Praze. Zkrátka nás provedli místnostm, tržnicí, ulicí, parkem, lesem, muzeem... a všechno ve tmě, jako nevidící lidé.Musím říct, že jsem s nimi začínala soucítit ještě víc. Bylo to šíleně deprimuující, ale je pravda, že nevidící lidé mají asi docela dost výhodu ve vztahu, jelikož berou člověka opravdu podle vlastností :-)

6 veronica veronica | Web | 25. června 2012 v 15:17 | Reagovat

promin ale ten komnetář patří k nšjnovějšímu článku)

7 Vendy Vendy | Web | 26. června 2012 v 22:57 | Reagovat

Snaha rozdělat oheň kameny mě pobavila.
Ale věřím, že to musel být fakt odpočinek. Nezapomenu dodnes na dovču, kdy jsme byly s partou kamošek, bez rádia, bez televize (a myslím že i bez mobilu), jen karty, kostky, nějaké knížky, a chodily jsme se plavčit, na procházky, a dovolená byla opravdu ve znamení - chození, plavání, jezení, hraní karet, plavání, jezení, hraní kostek, procházky, docházky za nákupem, a tak pořád dokola. Plus nějaké seznámko s místními borci a tedy i změna v programu. Týden bez zpráv, bez negací, jen slunce, sranda, jahody. (Nebo spíš koupání)

8 Dalliance Dalliance | Web | 27. června 2012 v 8:58 | Reagovat

[6]:  jo aha :D _

[7]: :D původně jsme to chtěli prostě udělat jak to bylo dřív .. a řikali jsme si, když to zvádají skauti, proč ne my? :D ...
něco podobného chceme tenhle rok v létě taky zkusit, protože je to fakt úžasný zapomenout na čas :) A to, jak si ho trávila ty, zníá vážně zajímavě :D už se těšim :_)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama