Červenec 2012

Střípky z pravého léta

30. července 2012 v 23:03 Mé úvahy a názory
Léto. Neznala jsem, neznám a snad ani nikdy nepoznám člověka, který se na dva měsíce nic nedělání netěší.

Uznávám, že nicnedělání je docela širokej pojem. Spousta mých spolužáků a kamarádů má přes léto brigádu. Kluci jsou třeba na lešení, sekají dřevo a někdo, třeba jako já, si občas chodí zaplet :-). Další si na oplátku lehnout k bazénu (vlepšim k moři) a celý prázdniny se odsud nehnout. Pár lidí jezdí a výlety, jiní za příbuznými a nebo chodí aspon na krátké výlety. Zbytek? Tráví asi tak 12hodin denně zavřený doma s počítačem. Zbylých dvanáct hodin se rozdělí mezi jídlo, záchod a spánek :D. Tak na počítač jsme se těch 10 měsíců šprtání do školy těšili?
"Ne!" křiří moje hlasivky, co jim plíce stačí. I přes pár deštivých dnů se přece pořád dá dělat spousta zábavných věcí. Přátelé. Koupaliště. Grilování. Což mi připomíná mojí sobotní akci. Hromada příbuzných, spousta pití a nespočet jídla. Jestli nepatří tvoji příbuzní mezi nejlepší druh zábavy, pozvi jednou kamarády. Tak či tak, voňavé maso (které jsem bohužel nestihla vyfotit :D), propečené kuře nebo krvavý biftek. K tomu zeleninový špízy a máš super jídlo. Maso jednoduše zalej olejem, který prosyp nejlépe grilovacím kořením, popř. osol. U zeleniny postupuj úplně stejně, jen můžeš dát třeba olivový olej. Na špejli jednoduše navleš třeba plátky cukety, kukuřice, žampióny, rajčata, cibuli, papriku, ... Pro lepší efekt můžeš propíkající špízy chvíli před koncem posypat sýrem. A jestli máš ráda maso, klidně ho připíchni k zelenině.
Co se dá dělat, prázdniny nejsou jen o jídle. Jednou začas bys proto měla vyrazit někam ven. Co třeba alespon krátká procházka se psem? Nebudu lhát, já se taky dlouho nevyhrabala za plot zahrady. Díky mé mladší sestřenici, která k nám včera přijela, jsem se přeci jen přemohla a vyrazila ven. A vůbec toho nelituju :-)! Poprvé po asi tříletý pauze jsem si zase upletla věnec z kytek. Pampelišky mi sice odkvetly, ale o všemožné plevely, luční kvítí a vyoské trávy nebyla nouze. Stejně tak jsem neodolala její roztomilé tvářičce a několikrát si jí vyfotila (až budu mít náladu a její svolení k zvěřejnění - ted spí :-), tak jí sem určitě dám :-).
Už chápeš, že venku je pořád co dělat a je to daleko lepší než zoufalé pohledy na fotky tvého idola? :D
P.S. Na jedný fotce se mi tam objevil i kousek mého úsměvu. Tak se moc neděste :D



Teorie jednoho dne

29. července 2012 v 15:49 Mé úvahy a názory
Byly asi tři hodiny ráno. Seděla jsem s kamarádkou na posteli a povídala si s ní úplně o všem. Proč taky ne, když předtím jsme byli asi do jedný na festivalu a po velké dávce freppe jsme nemohli usnout. V malém proudu světla lampy jsme si vyhrnuly trička a koukali se na svojí menší pneumatičku kolem bříška. "Tak a dost!" zaznělo z nás obouch naráz a vážá chvíle opět skončila :-).

Přesto jsme přišly na docela fajn věc. Začneme chodit do posilovny, kde budeme hodinu makat, abychom měli pevná bříška a hezkej zadek. V překladu řečeno - naše první hodina určitě začne tak, že na stroji na břicho budem posilovat ruce a po pěti minutách se celý zpocený a červený odkoulíme do sprch.
Nicméně máme obě jedno velké mínus. Naše bříšk mají rádi jídlo :-). Kupříkladu já, kdybych nesportovala, tak vypadám jako velký dvojík panáčka Michelin. Jen tak pro příklad moje jídlo během soboty (a půlky noci na něděli :-). Ráno jsme začala babiččinou bublaninou. Dopoledne plné příprav na jízdu ke kamarádce jsem zakončila pořádnou dávkou jahodového nákypu se skořicí. Po příjezdu ke kamarádce jsme zaskočili do sámošky a nakoupily si spoustu čokolády, ovocnýho piva, sušenek a dalších kalorických mňamek. Na koupališti jsme spořádali každá 4 bramboráčky (jeden o poloměru 5cm) a jeden velkej bramborák s kečupem a sýrem. Díky její mamce jsme do sebe dostali ještě banán s nutelou a kupodivu i smetanový hermelín s touhle čokoládovou směsí (chutná to celkem dobře :-). Na festivalu jsme do sebe dostali 2 palačinky se skořicovým cukrem, frappe a koktejl. Doma jsme zbouchly dva rohlíky se šunkou a pizzu. Pak sebou plácly na postel a dostva se hly.
Naše přežraná břicha nás přivedly na skvělou myšlenku - neboli teorii jednoho dne. Je to stejný jako s alkoholem. Když má člověk pořádnou kocovinu, že celý ráno stráví na záchodě a sotva si vzpomene na to, kam předešlý den šel, taky se mu delší dobu do chlastu nechce. Takže nás jednoduše napadl den, kdy se najíme. Ne, že bychom zbytek měsíce přibyly do skupiny anorektiček, ale budeme jíst zdravě. A pak strávíme jednu sobotu tím, že budeme jíst všechno, po čem se tloustne, kazí pleť a tak dál. Neříkám, že to je zdravé, ale je to lepší než každý den půlku tabulky čokolády a ani si neužijem mlsání bez vinny! :-)

Mezinárodní milování

27. července 2012 v 11:09 Mé úvahy a názory
Je čtvrtek, asi čtyři hodiny ráno a já se svou rodinou rychlou chůzí přecházím po pražském letišti a snažím se najít alespoň jeden otevřený krámek. McDonald´s mě už zklamal, Billa je moc daleko, takže naštěstí v děčím za záchranu malé "restauraci" Subway. Kdybych v té době, kdy jsem si kousla do bagety s krůtí šunkou, sýrem, zeleninou a pořádnou dávkou omáčky věděla, co mě za pár dní potká, místo kousků zákusku v podobě borůvkové muffiny by můj žaludek zaplnily stovky zamilovaných motýlků :-).
Do Bulharska - na Sluneční pobřeží - jsme přijeli i přes menší zpoždění v podobě atentátu (ti všímavější určitě vědí, že ve středu okolo čtvrté hodiny (?) byl spáchan atentát na izraelské turisty) v pořádku a hned se ubytovali. Po báječném obědě jsme vyrazili na pláž, kde jsme během chvilky usnuli. Takže na plážový volejbal pořádaný animačním týmem, na který jsme chtěly se sestrou jít, jsme zkrátka nedorazily. V pátek byl kvůli volnu zrušen a já odehrála svůj první zápas v sobotu.
Právě tam jsme poznala smějícího se 16ti letého Belgičana. Pro mě z neznámého důvodu jsem se mu vyhýbala až do dalšího utkání v neděli. Díky mému štěstí ten den odjel. Ještě mi ale stačil dát číslo, jméno na Facebooku a pusu na rozloučenou :-)*.
I když jsem velké romantické dobrodrůžo nezažila, byl to nejkrásnější zážitek. A hned, jak jsem přijela, se mi přes Facebook ozval :-). Jediný problém? Dělí nás od sebe asi 900km!
Jsou na tom i hůř. Ten můj je aspon z Evropy. Láska na dovolený je úžasná. Jediným problém (řekněme, že většina rodičů zkrátka nevidí ráda své dětičky v obležení cizích lidí, natož ještě nějakých kluků! :D) jsou rodiče, vzdálenost a délka dovolené. I přesto si to můžeš parádně užít. Pamatuj jen na pravidla, která bys měla hlavně kvůli tvojí bezpečnosti dodržovat: *řekni rodičům/kamarádům/hotelu, kam jdeš, s kým jdeš a kdy asi plánuješ návrat
*nesděluj hned novému objevu citlivé údaje (adresa, hotel, číslo pokoje, ...)
*ze začátku nechod s danou osobou ven pozdě večer, na neznámá místa nebo k němu domů!
Zkrátka a jednoduše se chovej opatrně. Výhodou je, že jsi v cizí zemi, nikdo tě nezná a lidi proti tobě nemusí mít žádné předsudky, takže se můžeš ukázat v tom nejlepším světle :-). I když vypadá všechno hrozně hezky, černý mráček se občas přeci jen objeví. Je známo několik případů, kdy se láska z cizí země najednou objevila před tvým barákem. Kdy Egyťan vylákal holku na svatební cestě, aby s ním žila v jeho vesničce, kde měl syna a manželku. Z vesnice plné drog a hrozných rituálů se vrátila až po několikaletým boji (o tom jsem viděla film, bohužel mi můj chytrý mozek zablokoval zapamatování si jeho názvu). V jiných případech zase muž z bohaté milenky vylákal mraky peněz.
Jednoudše řečeno: užij si svou dovolenou, jsme mladí a můžeme si užívat, ale i chybovat. Takže oparnost především :-).
Seznámila si se někdy s někým v cizině? Mělo to pokračování, nebo všechno skončilo tak jak začalo - rychle, krásně, náhle?


Na konec horizontu a ještě dál!

19. července 2012 v 6:00 Mé úvahy a názory
A je to tu! Adminka této stránky konečně vzlítá!

Jestli jde všechno podle plánu, vstávala jsem dneska už někdy v jednu, abych dobalila poslední krámy a vyrazila ve dvě se směrem Praha-Ruzyně. Tedy možná Praha-Letiště Václava Havla, jak nějaký inteligent vymyslel.
Letadlo se ze země má zvednout v pět ráno, a abychom stihli hodinovou cestu po dálnici s rezervu, vyrýžíme už ve dvě. Dobalit věci, umýt vlasy, oholit nohy (co si budem povídat, je hnusně, nosí se tepláky a chloupky rostou jedna báseň :D) hlavně - přednastavit články.
Takže, teď si celý týden nikdo neepřečte vaše komentáře, přesto si je ráda příští pátek zase pročtu. Pokusím se přednastavit pár článků - snad stihnu ještě pár kousků napsat.
Každopádně, v Bulharsku, kam se vyprávím se svou rodinou :-), si nastavím foťák a každou volnou chvíli budu fotit. Můžete se tedy těšit na poznání nových koutů Bulharska (a možná přidám fotky i z dalších dovolených :-).
Zatím ahoj, nebo jak bych řekla svoje motto výprav, kdybych kromě španělštiny, angličtiny, matěřké češtiny a sousední němčiny uměla také bulharsky - В края на хоризонта и отвъд!

Štěstí se (ne)dá koupit

18. července 2012 v 9:44 Mé úvahy a názory
Spoustu lidí trvdí, že štěstí se nedá koupit. Přátelé, rodina, úsměv, ... to jsou věci, které si člověk zaslouží díky přátelům a lásce, nikoliv díky penězům.

Podle "staré teorie". Jasně že to jde. A jednoduše. Je prokázané, že je na světě několik věcí, které ten úsměv člověku vykouzlí. A nemyslim věci za několik lidí.
Stačí si dopřát to, co ti udělá radost. Nakupování. Masáž. Štěně olizující tvůj obličej :-). Oblíbeý film. Cokoliv, co tě baví. Vyraž si na diskotéku. Poslechni si oblíbený písičky. Nebo konečně běž do kina a kup si, na co máš chuť, i když tam kelímek coly stojí 70korun.


A co vyklouzí na tváři úsměv tobě?

Když je hnusný počasí ..

17. července 2012 v 14:03 Tipy&Triky
I když prázdniny začaly s hezkými 35°C, postupem času se ám to zhoršilo a předpovědi meterologů, že červenec bude ve znamení tropů, se rozplynula. Ve velkém teple se vždycky najde zábava - voda, voda a vodní meloun :-). Ale v deštivým a chladným podnebí se toho moc nenadělá.

Hry
Že už si dlouho nehrála svoje hry z dětství? Je na ně nejlepší čas. I když ti už není osm let, je to super zábava (pokud to nehraješ každý den s malým stvořením, který neumí prohrávat :D). Takže odhrň pavučiny a podívej se po Monopolech, Člověče nezlob se, Twisteru, kartách. Zapoj mladší příbuzné nebo kohokoliv v rodině. Na Vánoce (když jsme je dostali) jsme Monopoli hráli skoro celý večer :). Jediným problémem se stává další člověk, s kterým si to můeš zahrát.

Filmy
V hnusným počasí se toho moc nenadělá, takže skvělý čas k tomu si prohlídnou nové filmy. Jestli nepřekypuješ velkou zásobou dvd, můžeš použít internetové stahovače (např. ulozto.cz). A aby sis vykouzlila úsměv na tváři v těch škaredých dnech, pusť si komedii: Zkus mě rozesmát, Eurotrip, Pravá blondýnka, Jak ztratit kluka v 10ti dnech, Kamarád taky rád, Marley a já, Pařba ve vegas, Pařba v Bankoku, Mejdan v Las Vegas, Prci, prci, prcičky, Super náhradník, Muži v naději, Zkažená úča, ... :-). Jestli si chceš pobrečet, zkoukni Titanic a pro napětí si stáhni Muže v černém 3.

Škola
Vím, že tohle slovo neslyšíš ráda (ostatně jako já :D). Ale copak si nemůžeš něco zopakovat, kor když je venku tak hnusně? Zkus si třeba vyluštit pár sudoků, zopakovat nepravidelná slovesa, látku, kterou budete dál probírat v novém roce. Nebo si zkus jen zopakovat jazyk díváním na seriál v angličtině. Vřele doporučuju How I Met Your Mother nebo The Big Bang Theory.

Tvoření
Už dlouho si odkládala napsání knížky? Upletení náramků? Uklizení pokoje? Máš ideální příležitost. Dej dokupy seznam potřeb a splň je všechny. Upleť náramky přátelství, pak si ukliď pokojík a jako odměnu vem sebe a kamarádku třeba do kina.

Čtení
Další užitečná činnost. Přečti si kousek povinné četby nebo zkus něco pro zábavu. Z povinného čtení tě může zaujmout třeba Farma zvířat (Orwell), Obraz Doriana Graye (Wilde), R.U.R. (Čapek),... Seznam zábavné četby máš určitě ve své hlavě sama. Ale já si třeba se svojí sestrou vždycky ráda přečtu Harryho Pottera, Podzemí, knihy od Lenky Lanzové (některé ale nemůžu vystát).

A čím se při nepřízni počasí bavíš ty? :-)

Vyraž do přírody!

15. července 2012 v 14:24 Mé úvahy a názory
Počsí nám přeje, čas se taky chvílema hromadí a tak nevidím jediný důvod, proč nevyrazit někam do přírody. Nemusíš navštívit nejvzdálenější krajiny, zahraničí nebo si vyjet několik desítek kilometrů daleko. Stačí sednout s kamarádkou nebo rodinou třeba na vlak a vyrazit :-).
Rakousko, Norsko, Švédsko, ... všechny tyto země mají božskou a zachovalou přírodu, ale jestli nemáš peníze nazbyt, zamiř do okolí. V přírodě si skkvěle odpočineš, uvolníš mozek, získáš enegrii. Strávit tím můžeš třeba jen dvě hodiny a přesto uvidíš, jakou energii ti příroda naoplázku dá :-). A věř, že je to daleko lepší než vyprahlá města. Jen si nezapomen sprej proti klíštatům (jsou zákeřný :-), mobil (kvůli kontaktu) a dobrou náladuc :).











Bohatství vs. chudoba

13. července 2012 v 11:25 Mé úvahy a názory
Chudoba. Nemyslím bod mrazu, kdy máte sotva na rohlíky. Myslím ten "bod", kdy si nemůžeš kadžý týden kupovat nový komplety a mít každičký den něco novýho. Přesto hcodíš hezky oblíkaná a užíváš si života. V bohatství najdeš spoustu lidí, nejen v hlavní městě.

Znám kupříkladu dvě holky. Obě mají peněz, kolik potřebují. Jedna, ta se mnou chodí do třídy, se v tom vyžívá. Každý týden (možná i častěji) má novou bundu, nový botky, vychlubuje se, že jí mamka chtěla koupit kabát za 30tisíc. Doma chce pořád pořádat mejdany, aby se vychlubovala vilou a vyhřívanou sedačkou. Přes léto jedou do Chorvatska, pak s mamkou na Kubu a čas mezitím má vyplněný soustředěním v krasobruslení - solo i synchronizovaný.
Druhá dívka je z vedlejší třídy. Její dědeček vlastní továrny jsou celkem v bálíku. Nebýt jedný holky, ani bych to nevěděla. Je skromná, milá, hodná, nepřetvařuje se a nedělá ze sebe "něco víc", jako ta první.
A takových příkladů se najde spousty. Bohužel, většina patří k těm prvním. Výhodou bohatství je mít, co chceš. Říkáš, že za peníze si nepořídíš štěstí? Nekoupíš si za něj pravou lásku, ale jinak. Chceš dítě, můžeš si "najmout" náhradní magtku, která ti ho donosí, nebo pořídit miminkou ze spermobanky. Jezdit můžeš po celém světě. Nebudou tě trápit problémy s penězi. Ale jestli nemášrodiče v balíku, půjde to asi těžce.
V chudším životě asi nemá na to mít všechno, co chceš. Avšak to neznamená, že něko žije bezcenný, nudný a nenaplněný život. Když nemáš prachy, můžeš mít větší jistotu, že nemá přátele jen kvůli tomu. To samé platí o rodině. Kžadé má své výhody, i nevýhody.
Je to hlavně o povaze člověka. Ten, který se chová arogatně, nafoukaně a bezohledně, nemusí mít přátele a lásku ikdyž má miliony na kontě. Naopak chudší obyvatel s milou, vtipnou a přátelskou povahou může mít daleko víc kamarádů. A díky nim to může dotáhnout daleko. Ne proto, že by ho postrkovali. Ale mít hodně známých se vyplácí a když to neni lemra líná, může to dopracovat hodně daleko.

Kašlu na lásku

12. července 2012 v 21:52 Mé úvahy a názory
Kašlu na lásku. A to definitivně. Už mě nebaví řeči kamarádek, jak je nikdo nechce. Nebaví mě kecy kamarádek, které vychlubují, kam s jakým klukem zašli. A já jen mlčky sedím :-).

Je to na zabití. To, že nemám kluka, není proto, že bych změnila orentaci. Holky mě nepřitahovali, nepřitahují a nikdy přitahovat nebudou. Je to zkrátka tím, že jsem nenašla "toho pravého". Nejsem malá holka, abych věřila, že si pro mě jednou přijede princ na bilým koni (i když já jsem vždycky toužila po černém hřebci :-) - v dnešní době spíš hezoun v černém/bílém lamboghini - a vezme mě s sebou na zámek (stačil by i rodinný domeček :) a budeme spolu žít štastně až do smrti. Přesto si nechci začít hned s prvím pakem, který se ozve! Jasně, pár kluků se mi ozvalo. Jeden byl malý, druhý moc biebrovský, další příliš tlustý, následující až moc dotěrný a psychicky narušený a ty další nebudu zmiňovat. Nejsem vybíravá (ano, jsem:D). Jistě, někoho bych chtěla, ale ten zas nechce mě. Přidju si jako v kolotoči života. A ten ne a ne skončit, i když se točí až přespříliš :D.
Odmítáme ty, co nás milují a jsme odmítáni těmi, které miluje mi.
Jako každá druhá holka mám svůj ideál. Vysoký, nejlíp hnědovlasý sportovec s milou povahou, který mě dokáže rozesmát a pomoc v těžkých chvílích. Nesmím opomenout aspon malý vzdělání a styl NE a la Justin Biebr. A pak že sem vybíravá :D. Nejhorší je, že když někoho takovýho najdu, jem zase já pro něj úplnej kretén.
Proto jsem se rozhodla, že s láskou končím. Ne na dobro, nechci skončit jako čtyřicetiletá panna, co bude vysedávat u rodičů a hladit kočku vkřesílku, z kterého bude pozorovat všechno, co se kde šustne. Jen čekám, až to přijde. A doufám, že to poznám!
Jednou jsem četla "kouzlo na lásku". Nejedná se o žádný čáry při úplňku. Sypat lístky růže, esenciální olejíček a nevim co ještě do kotlíku mě vážně nezaujme. Jednoduchý recept pro všechny. Kup si kytičku, už v semínku. Zasaď ji do květináče, můžeš použít obyčejný ze sklepa nebo si ho hezky vyzdob :-). Rostlinku pravidelně zalejvej a až vykvete, měj oči otevřené, protože by tě na každém rohu měla potkat ta pravá osoba. Můžeš si zvolit i vlastnosti - pro něžnost a pravdivost ber bílé květy, při hledání vášně doporučuji červenou a s modrou vsázej na důvěru. Realista řekne, proč vsázet na kytky. Nepatřím mezi beznadějné optimisty a romantiky, ale proč to nezkusit? Když se to nepovede, alespon budeš mít pokojík provoněnný letním kvítím.
Každopádně, hledat neuroticky lásku v každém klukovi, který tě pozdraví, je na hlavu :D. Radši si užívej svobody, s přítelem už nebudeš moct flirtovat s každým klukem ;).

P.S. Obrázek jsem chtěla najít v angličtině, je lepší, ale po půl hodině, když jsem konečně našla alespon tenhle, jsem se na to radši vykašlala :D. A co vaše zkušenoti a rady? :)

Vyžít s 2dolary na den

10. července 2012 v 20:14 Mé úvahy a názory
Vyžít s dvoumi dolary na den. V překladu, uživit se za zhruba 40 korun. Podobný článek jsem četla v jednom týdenníku a zaujal mě život některých z nás.

Můj seznam věcí, za které utratím denně se mění, obdobně jako u všech. Čistě na mých výdajích leží potřeby do školy (ne ty hlavní na začátku roku) - jen např. propisky, pravítka, doplňování zásob sešitů - občasné svačiny do školy a návštěva restaurací a barů během dne. Nechodím tam pravidelně každý den, ale vystačím sotva se stovkou na týden. A to si neplatím jídlo.Když naši jedou na nákup, utratí klidně přes tisíc korun. A to počítám jen ten "velký" v pátek. Jinak mamka utratá něco kolem dvou stovek denně.
A ted si zkusit vyžít se čtyřiceti korunama. Je to šílený. Přesto sem si jednoho dne tuhle zkoušku zkusila. Stejně jako to dělá spoustu lidí, kteří si v době cca 1 týdne snaží vyžít pouze s dvěmi dvacetikorunami.

Velký nákup. Neboli propočítávání toho, jak vyžiju jen s tak malým množstvím jídla. Jelikož nepatřím mezi anorektičky a nebýt cvičení, vypadala bych jako starší sestra panáčka Michelin, je to pro mě katastrofa s velkým K.
Prozkoumávám letáky a plánuju si nejvýhodnější nákup. Nakonec volím jeden z velkých supermarketů a to hlavně díky nízkým cenám a neustálým akcím, které se pro nás, momentálně v bodu chudoby, docela dost hodí. V hlavě se mi melou rozmanité plány, co k snídani (moje břicho se značně bouří), obědu, večeři a možná něco k svačině. Houby s octem. Na snídani si beru jeden celozrnný rohlík za tři koruny - jo, je dražší než klasický bílý, ale daleko víc zasytí a navíc je zdravější :-). Oběd. Otázka pro značně zkušené. Odolávám kuřeti, špagetám, pizze nebo alespon rýži a směřuji svůj nákupní vozík, který zeje prázdnotou k dalšímu pěčivu. Tentokrát šahám po housce se zapečenou slaninou a sýrem. Deset korun za jeden kus je až přehnaně moc. Stejně si beru dvě houstičky a pádím k něčemu jinému. Večeře za 17 korun. Do košíku si dávám láhev vody za 8Kč. Přihazuju rajče za pět korun a další rohlík. Tentokrát dva normální a utíkám k pokladně.
Odolávám pohledu na všelijaké sladkosti a podivné pohledy prodavačky. Hned za pokladou se pouštím do rohlíku. Mojí snídani jsem snědla za pár sekund. Do oběda zbývají minimálně 3 hodiny. Cestou domů se snažím myslet na cokoliv jiného než na svůj protestující žaludek. Doma se snažím usnout, ale vážně to nejde. Bez elektriky, kteoru jednou korunou nezaplatím, můžu zapomenout na interet a předčasně se pouštím do jedné housky se slaninou. Do hodiny zmizela i druhá :-). Odpoledne se snažím zabít venčením našeho pejska v parku. Třikrát jsme společně oběhli rybník, park jsme prošli křížem krážem a i když utekly teprv 3 hodiny, šla jsem domů a snědla další rohlík, který jsem zapila veškerou vodou z půllitrové lahve. V sedm jsem snědla své poslední jídlo - 1 bílý rohlík - a šla si lehnout. Moje břicho silně kručelo, až mi ségra nadávala, že se ze mě musí chodit najít :D - přečetla jsem knížku z povinné četby a konečně usnula. Konečně, po tom zatraceném dnu!
Lituju všechny lidi, bezdomovce, děti v Africe, zkrátka všechny, kteří se nemůžou pořádně najíst, osprchovat. Je pravda, že i po tomhle jednom jdu jsem začala svoje výdaje za jídlo vidět trošku jinak.Každopádně to až po tom, co jsem se druhý den ke snídani naládovala palačinkama s tvarohem a ovocem! Platit pravidlo 40korun, asi bych už byla v mínusu :-).

A co vy, jak byste vyžili se 40ti korunama na den? Nebo jste to už někdy zkusili - popř. máte v plánu? :)