Jedno znamení, osudný okamžik a děkování po celý život

4. srpna 2012 v 21:55 |  Ostatní
Následující povídka je stvoření mé mysli a duši. Nepopisuje žádné skutečné události. Popřípadná podobnost je zcela náhodná.

Jako každý den vzala mamka mě, tehdy desetiletou Natálku, a mojí o tři roky mladší sestru Hanku na procházku. Se sestrou jsme pobíhaly přes pole, skákaly přes řeky, hrály na babu, naa čarodějky, ... Zkrátka si užívaly slunečného letního dne. Sem tam se k nám nachomýtl náš pes Alík. Jack Russel teriér je známý svojí hyperaktivitou, o Alíkovi se to moc říct nemohlo. Pobíhal kolem nás prvních pět minut a pak se stulil k mamince, která si četla knihu na lavičce.
Celé uřícené jsme přišly do našeho domku. Miluju ho. Vždycky jsem toužila mít okna k silnici, za kterou se kýmacely ohromité stromy parku. Milovala jsem mihotavé paprsky, které se každé ráno snažily dostat skr husté listí líp a kaštanů. Na žluté omítce se promítly naše stíny a mi proklouzly do kuchyně vedle pokojíčku. U tvarohových buchet jsem si znovu a znovu vychutnávala ten pohled do houštin okolo obrovitých kmenů skoro stoletých stromů. Po svačině jsem vzala sestru a uháněla s ní jako o závod do parku. Hrály jsme si na prolízačkách a pak hrály na "Hloupou kuchtu buchtu". Tuhle hru jsem milovala. Přesto jsme jí musely zakončit bez výherce, protože na stole na nás čekala večeře. K ní už přijel i tatínek z práce, takže jsme si v klidu mohli všichni vychutnat kuře s rýží.
"Rychle do koupelny, vyčistit zuby jako velká holka a jít spát." tak zněla slova mojí maminky, když nás chtěla vykoupat, zatímco si ve vedlejší místnosti taťka pouštěl film. Tak jsme se z županů dosoukaly do pyžam, rodičům daly pusu na dobrou noc a ulehly do postele.
Zatímco Hanka už podřimovala, já nemohla usnout. Nemohla. Něco mě tížilo. I když jsem chtěl zavřít oči, nemohla jsem. Na digitálních hodinách se ukázalo pár minut po půl jedenácté. Já přesto nemohla usnout. Něco uvnitř mě mi nedovolilo zamhouřit oči. Navíc na mě v jednom kuse křičelo, ať popadnu sestru, Alíka z kuchyně a utíkám za rodiči do obýváku. Po pár minutách mě až začaly pálit paty. Rychle jsem vyběhla a se slzama v očích popadla spící sestru. Hladila jsem ji, odhodila deku a zkoušela propudit. Nakonec otevřela oči a já ji dotlačila ven. Paty mě pálily čím dál víc a něco ve mě mě svíralo. Alíka jsem vyhodila z pelíšku a běžela se s Hankou schovt k rodičům. Mamka na mě nevěřícně koukala a snažila se mě dopravit zpět do postele. Já byla jako v amoku. Nechtěla jsem se hnout a křičela na všechny strany, že do kuchyně ani pokoje nikdo nesmí.
Po pár desítek vteřin všichni pochopily proč. Najednou se ozvala šílená rána. Hanka začala křičet, mamka se strachovala a táta chytl štěkajícího Alíka. Jen já zůstala v klidu a pocitem úlevy se trochu pousmála. Palčivá bolest v mých patách přestala. Stejně jako ten svírající pocit v mém těle. Konečně jsem se uvolnila.
Než jsem se vzpamatovala, běžel se táta podívat, co se děje. Po policejním vyšetření se objasnily všechny nejistoty. Opilý řidič narazil v plné rychlosti do našeho domu. Moje postel - i postel mé sestry -, kde jsem v tu dobu měly pokojně spát, ležela v troskách. Stejně jako polovina kuchyně. Spát v té době u sebe v pokoj, jak jsme byli každodenně zvyklé, už bychom tu nejspíš nebyly. Nevím, jaká síla mě v tu dobu pomátla, ale jsem jí nesmírně vděčná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama